Babí lom

Tak po dlouhé pauze, zase další článeček. :)
Mám teď moc práce tak se chci omluvit, že toho moc nestíhám.

Babí lom

(Jihomoravský kraj, okres Blansko a Brno-venkov)

To je místo, o kterém bude následujících pár řádků. :)

Dominantou severního okolí Brna je členitý zalesněný hřbet zvaný Babí lom (562 m) východně od Kuřimi, který všechny okolní kopce převyšuje o 50 až 100 m. Jeho vrcholovou část představuje úzký skalnatý hřeben, dlouhý 2,4 km a široký jen 30-80 m, který se táhne téměř přesně ve směru sever-jih. Od r. 1980 je chráněn jako přírodní rezervace o rozloze 23,3 ha. Hřeben tvoří strmě vystupující načervenalé křemenné slepence, jejichž původně vodorovně uložené vrstvy byly vlivem horotvorných pochodů pootočeny, takže nyní trčí téměř svisle vzhůru. Oxidy železa pak způsobují červené až fialové zbarvení. Místy se můžeme setkat i s projevy mrazového zvětrávání a rozpadání skal, od jejichž úpatí vybíhá několik balvanitých proudů.

Pro veřejnost fakticky objevili Babí lom koncem 19. stol. turisté a horolezci brněnského odboru Rakouského turistického klubu, kterým sloužil jako cvičné skály. Na ,,Bábu" rád chodíval básník S. K. Neumann se svými přáteli, často se sem vydával i básník Petr Bezruč Později tu vyrostla i kamenná rozhledna, kterou však němci za 2.světové války zlikvidovali. Zbořenou stavbu nahradila v letech 1959-61 nová rozledna podle návrhu ing. M. Korvase. Je stále přístupní, při výjimečně dobré viditelnosti, hlavně na podzim, z ní lze dohlédnout až do vzdálenosti přesahující 100 km, ojediněle lze zahlédnout i zhruba 200 km vzdálené Alpy.

Pro dnešek vše, a pokud  bude čas, tak další článek bude zítra nebo v pondělí. :)

◄V►

Baba u Kosmonos

Ahoj, teď budu pár dní pryč, takže tohle je až do úterka nebo středy poslední článek, na který se mi udělal čas místo mé milé, která se věnuje něčemu jinému než mě. :)

Dnes to bude první článek pod písmenem B, a to přesně ↓

Vrch Baba u Kosmonos

(Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav)

Rychlostní komunikace z Prahy na Turnov a Liberec se za Mladou Boleslaví vyhýbá velkým obloukem dominantnímu kuželovitému zalesněnému vrchu. Je to neovulkanický suk se dvěma vrcholovými hřbítky, z nichž vyšší (363 m) se jmenuje Baba a o málo nižší (358 m) pak Dědek.

 Vlastní vrchol tvoří čedičové vyvřeliny, konkrétně hornina nefelinit, která v době třetihor prorazila původní podklad jílovců a slínovců. Zůstala po ní výplň někdejšího sopečného komínu v podobě bizarních skalisek, porušených několika trhlinami. Největší z nich, úzká soutěska, protínající samotný střed Baby, je asi 30 m dlouhá, až 15 m vysoká a místy jen 0,75 m široká. Tyto trhliny však pravděpodobně nevznikl přirozenou cestou, ale odtěžením čedičových žil. Výsledkem byl vznik umělého skalního města, na jehož stěnách můžeme pozorovat různé horniny, poznamenané stykem se žhavým magmatem.

 V lesním porostu, tvořeném teplomilnými dubohabrovými háji, ale i bučinami, roste pozoruhodná květena, např. bílojetel pětilistý, dymnivka dutá a bobovitá, ptačinec velkokvětý, kokořík mnohokvětý, kostřava různolistá, lilie zlatohlavá, bělozářka větvitá a také řada vzácných ohrožených vstavačovitých druhů, na úpatí pak mj. kosatec sibiřský, oměj pestrý a upolín nejvyšší. Velmi bohatá je také fauna, zastoupena mj. téměř 500 druhy brouků a 25 druhy ptáků, např. silně ohroženou žluvou hajní. Zdější území o rozloze 238,6 ha bylo vyhlášena za přírodní rezervaci pod názvem VRCH BABA U KOSMONOS.

Apolena

Přírodní rezervace Apolena

(Liberecký kraj, okres Semily)

Vydáme-li se po červené turistické značce z Mladějova k Troskám, pak v samotném závěru cesty za tábořištěm Svitačka ,,zabrousíme,, do nevelkého skalního labyrintu zvaného Apolena. Pěšina se vine mezi pískovcovými útvary, stranou cesty je nerozsáhlejší puklinová jeskyně v Českém ráji - Sklepy. Ta je také tradičním zimovištěm netopýrů, kterých tu bylo napočítáno jedenáct druhů.

 Příjemnou kulisu tvoří pro tuto oblast typické borové porosty, objevují se tu i některé nepůvodní dřeviny, zavedené uměle (modřín, dub červený). Zjara rozkvétá na skalách drobný kolenec Morisonův. Od r. 1998 je Apolena přírodní památkou o rozloze 18,30 ha.


















To je pro dnešek vše. :)
◄V►

Anenské rybníky

Anenské rybníky

(Plzeňský kraj, okres Plzeň-jih)

Racek chechtavý

Již od r. 1929 je chráněna zajímavá soustava dvou rybníků - Anenského a Labutího - mezi Planou a Chodovou Planou, zaujímající rozlohu 50ha. 

Rákosiny a přilehlé porosty dávají místu mírně nostalgickou atmosféru, četné kolonie ptactva (zjištěno bylo na 75 druhů) lokalitu oživují, Rybníky jsou i obvyklým zastavením při ptačích tazích. Na ostrůvku v Labutím rybníku hnízdí racek chechtavý, četné druhy kachen a potápek. V r. 1968 byl rybník bez povolení vybagrován a pokáceny staré topoly, cenné území bylo později obnoveno.

Labutě na břehu Anenského rybníka

Tohle místo je rájem ornitologů, ale i když se v ptactvu moc nevyznáte, výlet do zdejších končin určitě stojí za to. :)
 
◄V►

Amatérská jeskyně

Tak konečně jsem dodělal ten dlouho slibovaný článek o Amatérské jeskyni, tady ho máte.

Amatérská jeskyně

(Jihomoravský kraj, okres Blansko)

V srdci Moravského krasu, hluboko pod povrchem Ostrovské krasové plošiny ohraničené Suchým a Pustým žlebem, mezi Sloupem, Holštejnem a Macochou, se ukrývá nejrozsáhlejší jeskynní systém v České Republice. Délka jeho dosud prozkoumaných chodeb, spolu s navazujícími jeskyněmi Sloupsko-šošůvskými, Punkevními, Starou a Novou Rasovnou a některými dalšími dnes přesahuje již 30 km. O objevu tohoto systému snily celé generace jeskyňářů. Všem bylo jasné, že vody Sloupského potoka, propadávající se poblíž vstupu do Sloupsko-šošůvských jeskyní, stejně jako potoka Bílé vody mizející v hlubinách Nové Rasovny, objevující se jako Punkva na dně Macochy, musejí mezi ponory a vývěrem protékat neznámými podzemními prostorami. 

Vstup do Cigánského závrtu

Jeskyňáři se snažili proniknout do podzemí proti toku Punkvy i od ponorů potoků, vždy však narazili na nepřekonatelné vodní sifony. V r.1965 se podařilo členům brněnského Speleoklubu dostat se jeskyní Holštejn C13 k hladině podzemní Bálé vody a pak postupovat přes nebezpečné sifony dál. Při této riskantní práci zahynul jeden z nich, Jiří Šlechta. Cesta však byla správná, k cíli chyběly jen stovky metrů. Větší štěstí však měli jejich kolegové z Plánivské skupiny, kteří se snažili odhalit tajemství podzemí shora. Po prokopání úzkých komínů a svažitch chodeb Cigánského (Simonova) závrtu pronikli 29. ledna 1969 do hloubky 110 metrů k aktivnímu toku Bílé vody, do jeskyně, později nazvané Stará Amatérská. Po překonání tzv. Povodňového sifonu stanuli speleologové na prahu objevu století - rozsáhlých podzemních prostor systému Nové Amatérské jeskyně. Ani tato událost nezůstala bez obětí na životech - během nečekané povodně 2.8.1970 se v podzemí utopili vedoucí skupiny Milan Šlechta a jeho kolega ing. Marko Zahradníček. Pro snadnější a hlavně bezpečnější vstup do podzemí byla v r. 1973 proražena z Pustého žlebu do jedné z větví jeskyní umělá štola. Objevitelské práce završilo v r. 1975 úspěšné podplavání Macošského sifonu, 420 metrů dlouhého a až 20 metrů hlubokého, a úspěšný výstup z podzemí na dno Macochy.

Spletitý systém Amatérské jeskyně má zhruba podobu písmene Y, kde západní rameno představuje chodby směřující ke Sloupsko-šošůvským jeskyním, východní pak k Nové Rasovně. Obě ramena se spojují zhruba pod závrtem Městikáď a pak pokračují Macošským koridorem k Punkevním jeskyním. Najdeme tu rozlehlé dómy, chodby, propasti, komíny, podzemní jezera, tůně a sifony. Některé prostory mají neobvyklé rozměry, velmi bohatá a pestrá je krápníková výzdoba. Amatérští jeskyňáři tu pokračují v dalším průzkumu, především pak hledají podzemní přítokové vesty Sloupského potoka, spojující Amatérskou jeskyni s jeskyněmi Sloupsko-šušůvskými. Jeskynní systém není z důvodu ochrany přistupný veřejnosti.

Tohle byla jen jedna z mnoha částí Moravského krasu o které se chystám psát, takže se těšte na další články ! :)

◄V►

Andrejšky

Článek o Amatérké jeskyni mám rozdělaný a bude docela dlouhý, tak jsem se rozhodl, že mezitím napíšu článeček, který bude trošku kratší, takže tady je. 

Andrejšky

(Plzeňský kraj, okres Plzeň-jih)

Možná tady potkáme přízrak Ušatého Radouše z nedalekého hradu Radyně - šeredný muž s kančími zuby a dlouhýma oslíma ušima před sebou utlačí kolečko plné kolomazi. Je tak ošklivý že raději zabil šest svých manželek s dětmi jen proto, že se mu podobaly. 

Tahle pověst vážící se k hradu Radyně je možná přinejmenším divná a (naštěstí) jako většina pověstí - nereálná. Každopádně hrad Radyně stojí a máme ho i na trase naučné stezky, která začíná ve Starém Plzenci a měří asi 11 km. Jedno z jejích devíti zastavení patří i 180 m dlouhému hřebeni bizarních buližníkových skalek nazvaných Andrejšky. Na skalách jsou dobře patrné projevy periglaciálního zvětrávání, pozorovat zde můžeme i kamenné moře. Od r. 1975 jsou Andrjšky chráněny jako přírodní památka o výměře 1,90 ha.

Americká zahrada

Ahoj, dalším místem je ne moc známá 

Americká zahrada

(Plzeňský kraj, okres Klatovy)

Romantická cesta z vrchu Bolfánku nad Chudenicemi nás přivede do Americké zahrady, arboreta, které založil někdy mezi roky 1938-42 hrabě Evžen Černín jako školku pro zásobování zámeckého parku i pro prodej sazenic.

 Později převládl záměr vytvořit tady sbírku dřevin a rostlin - převažovaly exempláře ze severní Ameriky, a tak vrchní Jílek nazval lokalitu ,,Americkou partií". V 80. letech 19.stol. se na tvorbě zahrady podílel i botanik L. Čelakovský. Od r.1969 je Americká zahrada chráněna, dnes je národní přírodní památkou o rozloze 1,89 ha. 

Pozornost poutí především douglaska tisolistá z r.1843, jedna ze tří nejstarších v Evropě, cenné jsou i jalovce virginské, dřín květnatý (patrně nejstarší u nás), mandžuská arálie, asi 700 let starý tis, platany a liliovníky. Zahrada je volně přístupná, zajímavé exempláře jsou označeny jmenovkami.

V dalším článku zabrousíme do Moravského krasu, konkrétně do Amatérské jeskyně.
◄V►