Baba u Kosmonos

Ahoj, teď budu pár dní pryč, takže tohle je až do úterka nebo středy poslední článek, na který se mi udělal čas místo mé milé, která se věnuje něčemu jinému než mě. :)

Dnes to bude první článek pod písmenem B, a to přesně ↓

Vrch Baba u Kosmonos

(Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav)

Rychlostní komunikace z Prahy na Turnov a Liberec se za Mladou Boleslaví vyhýbá velkým obloukem dominantnímu kuželovitému zalesněnému vrchu. Je to neovulkanický suk se dvěma vrcholovými hřbítky, z nichž vyšší (363 m) se jmenuje Baba a o málo nižší (358 m) pak Dědek.

 Vlastní vrchol tvoří čedičové vyvřeliny, konkrétně hornina nefelinit, která v době třetihor prorazila původní podklad jílovců a slínovců. Zůstala po ní výplň někdejšího sopečného komínu v podobě bizarních skalisek, porušených několika trhlinami. Největší z nich, úzká soutěska, protínající samotný střed Baby, je asi 30 m dlouhá, až 15 m vysoká a místy jen 0,75 m široká. Tyto trhliny však pravděpodobně nevznikl přirozenou cestou, ale odtěžením čedičových žil. Výsledkem byl vznik umělého skalního města, na jehož stěnách můžeme pozorovat různé horniny, poznamenané stykem se žhavým magmatem.

 V lesním porostu, tvořeném teplomilnými dubohabrovými háji, ale i bučinami, roste pozoruhodná květena, např. bílojetel pětilistý, dymnivka dutá a bobovitá, ptačinec velkokvětý, kokořík mnohokvětý, kostřava různolistá, lilie zlatohlavá, bělozářka větvitá a také řada vzácných ohrožených vstavačovitých druhů, na úpatí pak mj. kosatec sibiřský, oměj pestrý a upolín nejvyšší. Velmi bohatá je také fauna, zastoupena mj. téměř 500 druhy brouků a 25 druhy ptáků, např. silně ohroženou žluvou hajní. Zdější území o rozloze 238,6 ha bylo vyhlášena za přírodní rezervaci pod názvem VRCH BABA U KOSMONOS.

Apolena

Přírodní rezervace Apolena

(Liberecký kraj, okres Semily)

Vydáme-li se po červené turistické značce z Mladějova k Troskám, pak v samotném závěru cesty za tábořištěm Svitačka ,,zabrousíme,, do nevelkého skalního labyrintu zvaného Apolena. Pěšina se vine mezi pískovcovými útvary, stranou cesty je nerozsáhlejší puklinová jeskyně v Českém ráji - Sklepy. Ta je také tradičním zimovištěm netopýrů, kterých tu bylo napočítáno jedenáct druhů.

 Příjemnou kulisu tvoří pro tuto oblast typické borové porosty, objevují se tu i některé nepůvodní dřeviny, zavedené uměle (modřín, dub červený). Zjara rozkvétá na skalách drobný kolenec Morisonův. Od r. 1998 je Apolena přírodní památkou o rozloze 18,30 ha.


















To je pro dnešek vše. :)
◄V►

Anenské rybníky

Anenské rybníky

(Plzeňský kraj, okres Plzeň-jih)

Racek chechtavý

Již od r. 1929 je chráněna zajímavá soustava dvou rybníků - Anenského a Labutího - mezi Planou a Chodovou Planou, zaujímající rozlohu 50ha. 

Rákosiny a přilehlé porosty dávají místu mírně nostalgickou atmosféru, četné kolonie ptactva (zjištěno bylo na 75 druhů) lokalitu oživují, Rybníky jsou i obvyklým zastavením při ptačích tazích. Na ostrůvku v Labutím rybníku hnízdí racek chechtavý, četné druhy kachen a potápek. V r. 1968 byl rybník bez povolení vybagrován a pokáceny staré topoly, cenné území bylo později obnoveno.

Labutě na břehu Anenského rybníka

Tohle místo je rájem ornitologů, ale i když se v ptactvu moc nevyznáte, výlet do zdejších končin určitě stojí za to. :)
 
◄V►

Amatérská jeskyně

Tak konečně jsem dodělal ten dlouho slibovaný článek o Amatérské jeskyni, tady ho máte.

Amatérská jeskyně

(Jihomoravský kraj, okres Blansko)

V srdci Moravského krasu, hluboko pod povrchem Ostrovské krasové plošiny ohraničené Suchým a Pustým žlebem, mezi Sloupem, Holštejnem a Macochou, se ukrývá nejrozsáhlejší jeskynní systém v České Republice. Délka jeho dosud prozkoumaných chodeb, spolu s navazujícími jeskyněmi Sloupsko-šošůvskými, Punkevními, Starou a Novou Rasovnou a některými dalšími dnes přesahuje již 30 km. O objevu tohoto systému snily celé generace jeskyňářů. Všem bylo jasné, že vody Sloupského potoka, propadávající se poblíž vstupu do Sloupsko-šošůvských jeskyní, stejně jako potoka Bílé vody mizející v hlubinách Nové Rasovny, objevující se jako Punkva na dně Macochy, musejí mezi ponory a vývěrem protékat neznámými podzemními prostorami. 

Vstup do Cigánského závrtu

Jeskyňáři se snažili proniknout do podzemí proti toku Punkvy i od ponorů potoků, vždy však narazili na nepřekonatelné vodní sifony. V r.1965 se podařilo členům brněnského Speleoklubu dostat se jeskyní Holštejn C13 k hladině podzemní Bálé vody a pak postupovat přes nebezpečné sifony dál. Při této riskantní práci zahynul jeden z nich, Jiří Šlechta. Cesta však byla správná, k cíli chyběly jen stovky metrů. Větší štěstí však měli jejich kolegové z Plánivské skupiny, kteří se snažili odhalit tajemství podzemí shora. Po prokopání úzkých komínů a svažitch chodeb Cigánského (Simonova) závrtu pronikli 29. ledna 1969 do hloubky 110 metrů k aktivnímu toku Bílé vody, do jeskyně, později nazvané Stará Amatérská. Po překonání tzv. Povodňového sifonu stanuli speleologové na prahu objevu století - rozsáhlých podzemních prostor systému Nové Amatérské jeskyně. Ani tato událost nezůstala bez obětí na životech - během nečekané povodně 2.8.1970 se v podzemí utopili vedoucí skupiny Milan Šlechta a jeho kolega ing. Marko Zahradníček. Pro snadnější a hlavně bezpečnější vstup do podzemí byla v r. 1973 proražena z Pustého žlebu do jedné z větví jeskyní umělá štola. Objevitelské práce završilo v r. 1975 úspěšné podplavání Macošského sifonu, 420 metrů dlouhého a až 20 metrů hlubokého, a úspěšný výstup z podzemí na dno Macochy.

Spletitý systém Amatérské jeskyně má zhruba podobu písmene Y, kde západní rameno představuje chodby směřující ke Sloupsko-šošůvským jeskyním, východní pak k Nové Rasovně. Obě ramena se spojují zhruba pod závrtem Městikáď a pak pokračují Macošským koridorem k Punkevním jeskyním. Najdeme tu rozlehlé dómy, chodby, propasti, komíny, podzemní jezera, tůně a sifony. Některé prostory mají neobvyklé rozměry, velmi bohatá a pestrá je krápníková výzdoba. Amatérští jeskyňáři tu pokračují v dalším průzkumu, především pak hledají podzemní přítokové vesty Sloupského potoka, spojující Amatérskou jeskyni s jeskyněmi Sloupsko-šušůvskými. Jeskynní systém není z důvodu ochrany přistupný veřejnosti.

Tohle byla jen jedna z mnoha částí Moravského krasu o které se chystám psát, takže se těšte na další články ! :)

◄V►

Andrejšky

Článek o Amatérké jeskyni mám rozdělaný a bude docela dlouhý, tak jsem se rozhodl, že mezitím napíšu článeček, který bude trošku kratší, takže tady je. 

Andrejšky

(Plzeňský kraj, okres Plzeň-jih)

Možná tady potkáme přízrak Ušatého Radouše z nedalekého hradu Radyně - šeredný muž s kančími zuby a dlouhýma oslíma ušima před sebou utlačí kolečko plné kolomazi. Je tak ošklivý že raději zabil šest svých manželek s dětmi jen proto, že se mu podobaly. 

Tahle pověst vážící se k hradu Radyně je možná přinejmenším divná a (naštěstí) jako většina pověstí - nereálná. Každopádně hrad Radyně stojí a máme ho i na trase naučné stezky, která začíná ve Starém Plzenci a měří asi 11 km. Jedno z jejích devíti zastavení patří i 180 m dlouhému hřebeni bizarních buližníkových skalek nazvaných Andrejšky. Na skalách jsou dobře patrné projevy periglaciálního zvětrávání, pozorovat zde můžeme i kamenné moře. Od r. 1975 jsou Andrjšky chráněny jako přírodní památka o výměře 1,90 ha.

Americká zahrada

Ahoj, dalším místem je ne moc známá 

Americká zahrada

(Plzeňský kraj, okres Klatovy)

Romantická cesta z vrchu Bolfánku nad Chudenicemi nás přivede do Americké zahrady, arboreta, které založil někdy mezi roky 1938-42 hrabě Evžen Černín jako školku pro zásobování zámeckého parku i pro prodej sazenic.

 Později převládl záměr vytvořit tady sbírku dřevin a rostlin - převažovaly exempláře ze severní Ameriky, a tak vrchní Jílek nazval lokalitu ,,Americkou partií". V 80. letech 19.stol. se na tvorbě zahrady podílel i botanik L. Čelakovský. Od r.1969 je Americká zahrada chráněna, dnes je národní přírodní památkou o rozloze 1,89 ha. 

Pozornost poutí především douglaska tisolistá z r.1843, jedna ze tří nejstarších v Evropě, cenné jsou i jalovce virginské, dřín květnatý (patrně nejstarší u nás), mandžuská arálie, asi 700 let starý tis, platany a liliovníky. Zahrada je volně přístupná, zajímavé exempláře jsou označeny jmenovkami.

V dalším článku zabrousíme do Moravského krasu, konkrétně do Amatérské jeskyně.
◄V►

Albeřické jeskyně

Dalším místem v mém seznamu pod A jsou Albeřické jeskyně, takže :

Albeřické jeskyně

(Královehradecký kraj, okres Trutnov)

Nejrozsáhlejší krasové jevy v Krkonoších jsou ukryté stranou největšího zájmu návštěvníků nad Horními Albeřicemi v nejvýchodnější části našich nejvyšších hor. Je to pozoruhodné území s devíti bývalými vápencovými lomy - těžil se tu vápenec, který se pak pálil v jedné velké a dvou menších pecích a později v kruhovce o 12 komorách. Je tady nejbohatší krkonošská lokalita šafránu bělokvětého a šafránu Heuffaleova, v bohatém vegetačním krytu se objevuje tolije bahenní, vemeníček zelený a několik druhů hořčíku. V kaverně Bischofova lomu je více než 100 m dlouhá Hornoalbeřická jeskyně - hlavní chodba klesá řadou šikmých komínů k hladině spodních vod. O něco blíže ke státní hranici je Krakonošova jeskyně, dlouhá také přes 100 m. Rozsáhlé podzemní krasové prostory a skupina povrchových lomů se zbytky vápenky jsou chráněnou přírodní památkou. Jeskyně nejsou bězně přístupné, zájemci o prohlídku se mohou informovat v informačním centru Veselý výlet v Horním Maršově.

Adršpašské skály

Začneme pěkně od  A, ať v tom máme přehled (rozhodně nechystám méně než 500 článků, takže je se na co těšit).

První na seznamu mám Adršpašské skály (odkaz na Wikipedii, kde se dočtete více obecných informací), o kterých vám v následujících řádcích předám několik informací, které jsem získal během letní dovolené v roce 2009.

Adršpašské skály

(Královehradecký kraj, okres Náchod)

O skalním městě u obce Dolní Adršpach mnozí tvrdí, že je ze všech nejmohutnější a nejmajestátnější, i když je plošně menší než sousední Teplické skály. Každý, kdo vstoupí do Adršpašských skal, bude jistě okouzlen romantikou pískovcových věží, úzkých tajemných roklí a soutěsek i křehkou krásou dvou jezírek, jimiž se jiné skalní město u nás nemůže pochlubit.

Do nebezpečné a prakticky neprostupné divočiny se po staletí nikdo neodvážil. A přesto se i lidé časem naučili využívat skalní bludiště jako nouzový úkryt. Donutily je k tomu války, především třicetiletá, později i války o rakouské dědictví. Výmluvným dokladem toho jsou letopočty, dodnes vyryté do stěn skalních slují. Pro veřejnost byly Adršpašské skály ,,objeveny" až v r. 1734 kupci ze slezského Landshutu. Pak už jejich věhlas rychle rostl, přicházelo stále více zvědavých návštěvníků z Čech i sousedního Slezska, začaly se upravovat první cesty. Mezi mnohými významnými návštěvníky byl i J.W.Goethe, který tu r.1790 konal přírodovědecká studia.

 Pro veřejnost je dnes zpřístupněna pouze nejzajímavější část skal po vyznačené okružní cestě, dlouhé 4 km. Jiné, dříve přístupné části, byly postupně opět uzavřeny, aby nedocházelo k poškozování této mimořádně cenné přírodní lokality. I tak se návštěvníci mohou na vlastní oči pokochat krásou nejznámějších skalních útvarů, vysokých až 80 metrů, jako jsou Milenci, Starosta a Starostová, Homole cukru, Malý a Velký Konšel, Eliška, Sloní hlavy, Cukrovarský komín, Krakonošovo piáno, Krakonošova stolička aj. Na okruhu leží i úzké a temné průrvy jako Martinská ulička, Dlouhá třída či Myší díra, skalní náměstí Martinské, Sloní a Velké, vyhlídkové Malé a Velké Panorama či místo zvané Ozvěna, odkud se za dobrého počasí zvuk odrazí až sedmkrát. Největší atrakcí je však Adršpašské jezírko, umělá vodní nádrž na Metuji; součástí prohlídky je i plavba po jeho hladině na pramici. Voda, která z něj vytéká, napájí Malý a Velký vodopád. Zejména Velký vodopád, vysoký 16m, je mimořádnou atrakcí. Nedávno byl vyznačen a zpřístupněn i okruh kolem romantického jezera, vzniklého zaplavením bývalé pískovny na severním okraji skal poblíž železniční zastávky. Není snad ani třeba připomínat, že skalní město je rájem horolezců.

Adršpašské skály tvoří s navazujícími skalami Teplickými národní přírodní rezervaci. Její celková rozloha je 1171,8 ha. Předmětem ochrany je především cenná geomorfologie skal, hodnotné je však i zdejší rostlinstvo. Bylo tu zjištěno 238 původních druhů, roste zde mj. vzácný rojovník bahenní a některé horské druhy, jako violka dvoukvětá, mléčivec alpský, podbělice alpinská, lišejníky, plavuně, kapradiny aj.

To je tak všechno co jsem si zapamatoval a zapsal, snad se vám článek líbil a těšte se na další ! :) 

Poznámky, připomínky a třeba i to, jak se vám blog a články líbí mi pište do komentů. :)

◄V►

Úvodní slovo

Jít krajinou, třeba jen tak nazdařbůh, dotknout se vyhlédnutého obzoru a poodkrýt obzory další s trochou zvědavosti, co se asi objeví - to už je dětská touha, která v člověku zůstává, i když těch obzorů odkryl už nespočet. S touhou zůstává i pocit, že na každém pěkném místě člověk nechává kus své duše - a s překvapením zjišťuje, že je stále z čeho brát, stejně jako je pořád co objevovat. Jen škoda, že nejdou sdílet pocity tuláka, procházejícího údolím Malé Mohelky k jeskyni Buškovačce, nebo sedícího pod mohutnými lípami u kostela v Hlavici, takové pocity jsou nesdělitelné.

 Tímto blogem, bych chtěl s vámi sdílet krásu všech míst, které jsem již navštívil a přiblížit vám unikátnost těchto míst, které leží třeba i kousek od vás a přece jste je nepoznali.

◄V►